Dny štěstí a neštěstí

Je teplý večer, sobota. Většina mých vrstevníků se právě přesouvá z baru do baru: ve městě jemně hučí, a cinkající tramvaje si svítí na cestu. Já sedím v tiché chodbě, jejíž šeď rozbíjí jen reklama na mozkovou mrtvici; obrazy se míhají nad hlavou bělovlasé paní, kterou usazuje dvojice mužů v reflexním oděvu. V klíně mám Tvoji košili: hladím jemnou látku, na ruce mám Tvé hodinky, co pípají vždycky v celou – víš, jak na sebe vždycky tajně pomrkáváme, když jsme zrovna někde ve společnosti -, a dívám se pod nohy na ošoupané linoleum, do kterého se podél židlí zažraly stopy nejedněch nervózních bot.

Celý příspěvek

Reklamy

Odhalení

Čtu-li knihu, o níž se hodně mluví, je to akt více než výjimečný. První díl Harryho Pottera jsem sice četla až letos v létě, ale s Johnem Greenem jsem se začala seznamovat, dle společenských norem, včas. Vlastně jsem si do jeho tvorby udělala zajímavý vhled – jednu knihu jsem si přečetla v originále, druhou v českém překladu (a tu třetí – opět v angličtině – jsem četla asi rok a půl; asi jsem na tuhle literaturu už stará).

Celý příspěvek