Zavři oči

Je úterý. Pozdní dopoledne a světlo za okny je nezvykle ostré. Jsem sama v našem novém bytě. Posedávám na starém peřiňáči – jednu nohu pod sebou a druhou nehybně spuštěnou kolmo k zemi. Ruce mám v klíně, kůži na nich zhrublou od práce, a na čele cítím neposlušné prameny vlasů. Přesně ty, které mi vždycky dáváš za ucho.

Celý příspěvek