Noční

Vracím se za Tebou. V jedné ruce polštář a ve druhé krabičku chlebíčků, které Ti posílá babička. Je hrozná zima, mrznou mi prsty. Ulice jsou plné husté mlhy, a já nevidím dál než pár kroků před sebe. Míjím muže se dvěma malými dětmi – každé má po jedné rachejtli, se kterou svorně mlátí do namrzlých zábradlí, jež spěšně míjejí.

Celý příspěvek

Zavři oči

Je úterý. Pozdní dopoledne a světlo za okny je nezvykle ostré. Jsem sama v našem novém bytě. Posedávám na starém peřiňáči – jednu nohu pod sebou a druhou nehybně spuštěnou kolmo k zemi. Ruce mám v klíně, kůži na nich zhrublou od práce, a na čele cítím neposlušné prameny vlasů. Přesně ty, které mi vždycky dáváš za ucho.

Celý příspěvek

Poslední dopis

Stojím na konci nástupiště, daleko od místa, kde zastavují vlaky. Od Zoologické zahrady mne dělí pás vody a clona mléčného oparu. Je mi trochu chladno – oky svetru mne do těla bodá ostrý vítr, který by nebyl tak mrazivý, kdyby ještě před dvěma dny nebylo tropické počasí. Ve vzduchu už je cítit podzim – Ty mne jen o pár hodin později upozorňuješ na to, že už voní listí -, a já myslím na podvečer, kdy jsem si pro Tebe takhle jela poprvé. Tehdy byl ale prosinec, byla jsem lehce nervózní, a do tmy za třetím nástupištěm zářil Trojský most.

Celý příspěvek