Syrový konec

Podepsala jsem. Byl pátek a trochu pršelo. Jaro bylo ve vzduchu cítit méně než ve čtvrtek; kapky vody byly na větvičkách keřů, které lemují cestu do kampusu, navlečeny jako korálky. Stříbřitě lesklé. Na studijním oddělení mi chyběl kyslík. Nikdo neotevřel okno, a ve vzduchu bylo nepříjemně palčivě cítit zoufalství těch, kteří tam byli naposledy (anebo poprvé).

Celý příspěvek

Reklamy

Noční

Ve svetru, se sakem přes ramena, seběhla jsem z refýže, a nečekala na opilou tramvaj, která se – v nedohlednu – řítila houpavou tmou nábřeží. Zima byla kluzká (a oberlená), a tak jsem šla pěšky z města po dlouhé době.

Celý příspěvek