Sedm třináct

Je sedm třináct, a náš vlak se – s avizovaným pětiminutovým zpožděním -, pomalu dává do pohybu. Venku už je světlo, vzduch je svěží, a Ty široce zíváš. Zhasínáš světlo v kupé.

Celý příspěvek

Reklamy

O násilí

„Hlavně nic nevoz, prosím tě,“ slyším otce, jak rozčileně křižuje chodby domu, a na uchu má telefon. „Máme plnej mrazák. A v tom vedru by se to maso stejně zkazilo.“ Rozumného člověka by takové argumenty nejspíš přesvědčily. Ale naši babičku… nikoli.

Celý příspěvek