Křeslo pro hosta: Srdcovky

Stejně jako Vrána jsem si všimla, že se sociální sítě hemží seznamy 10 knih. Nikdo mě nenominoval, abych sepsala svůj. Nicméně jsem se rozhodla, že odpovím na Vráninu otázku: A které jsou ty vaše? Možná jich nebude deset, uvidíme. Tady jsou moje srdcovky, na které nedám dopustit.

Celý příspěvek

Reklamy

Zítra se neuvidíme

Vlastně ani nebylo tak pozdě. Ale byla tma. Hluboce jsem zakláněla hlavu a mezi prstíky větví vysokých dubů, co se snažily uchopit večerní nebe – nebo se alespoň dotknout -, jsem se pokoušela rozeznat souhvězdí.
Vyplašilo mne však náhlé ticho, a já se opět začala hlouběji koncentrovat na probíhající rozhovor. Za opuštěnou lavičkou, na níž jsme seděli, vede železniční trať, která se v tom místě stáčí do táhlého oblouku.
Když se ozvalo zaskřípění kolejí, byly v něm slyšet jiskry, oslnil mne kužel světla. Ten se však, během následujících sekund, přetransformoval v řadu žlutých čtverečků. Jako by právě vyjel z komiksového okénka Aloise Nebela. Mezi lavičkou a vlakem bylo několik desítek, možná dvě stovky, metrů. A přesto byl nepopsatelně daleko.

Celý příspěvek