Křeslo pro hosta: Srdcovky

Stejně jako Vrána jsem si všimla, že se sociální sítě hemží seznamy 10 knih. Nikdo mě nenominoval, abych sepsala svůj. Nicméně jsem se rozhodla, že odpovím na Vráninu otázku: A které jsou ty vaše? Možná jich nebude deset, uvidíme. Tady jsou moje srdcovky, na které nedám dopustit.

Celý příspěvek

Reklamy

Křeslo pro hosta: Rozhodovací algoritmy

Patříte-li mezi pravidelné čtenáře tohoto blogu, asi o mně už něco víte. Možná však pro vás bude novinkou, že jsem se narodila ve znamení Vah. Netuším, nakolik s tím souvisí mé rozhodovací patálie, ale z pohledu čistě metaforického musím říct, že váhat umím skvěle…

Celý příspěvek

Zítra se neuvidíme

Vlastně ani nebylo tak pozdě. Ale byla tma. Hluboce jsem zakláněla hlavu a mezi prstíky větví vysokých dubů, co se snažily uchopit večerní nebe – nebo se alespoň dotknout -, jsem se pokoušela rozeznat souhvězdí.
Vyplašilo mne však náhlé ticho, a já se opět začala hlouběji koncentrovat na probíhající rozhovor. Za opuštěnou lavičkou, na níž jsme seděli, vede železniční trať, která se v tom místě stáčí do táhlého oblouku.
Když se ozvalo zaskřípění kolejí, byly v něm slyšet jiskry, oslnil mne kužel světla. Ten se však, během následujících sekund, přetransformoval v řadu žlutých čtverečků. Jako by právě vyjel z komiksového okénka Aloise Nebela. Mezi lavičkou a vlakem bylo několik desítek, možná dvě stovky, metrů. A přesto byl nepopsatelně daleko.

Celý příspěvek