Domov

Jedeme z Děčína, v prostoru pro cyklisty. Naproti nám sedí postarší muž se zraněnýma nohama a elektrokolem. Do háku jej zavěšuje až na několikátý pokus – kolo je těžké -, a do telefonu si plete pražská nádraží. Vadí mi, že špatně vidíme ven, do krajiny.

Celý příspěvek

Reklamy

Žižkovská noc

Vzpomínám si, kdy jsem o ní slyšela poprvé: když jsme spolu začínali chodit. Kluk z Meruňkového kraje mi o ní nejen vyprávěl, ale taky mi půjčil Sborník (poslední dva roky bohužel již nevychází), což byl nejen příslib toho, že se uvidíme ještě minimálně jednou, ale taky toho, že za čtyři měsíce na tu Žižkovskou půjdeme spolu. Od té doby jsme nevynechali.

Celý příspěvek

Syrový konec

Podepsala jsem. Byl pátek a trochu pršelo. Jaro bylo ve vzduchu cítit méně než ve čtvrtek; kapky vody byly na větvičkách keřů, které lemují cestu do kampusu, navlečeny jako korálky. Stříbřitě lesklé. Na studijním oddělení mi chyběl kyslík. Nikdo neotevřel okno, a ve vzduchu bylo nepříjemně palčivě cítit zoufalství těch, kteří tam byli naposledy (anebo poprvé).

Celý příspěvek