Swans

Vyprávíš mi, co sis přál v pubertě.
Máš hlavu v mém klíně. Hladím tě po vlasech a držím za ruku. Tak, jako vždycky, když někam jedeme.
Jsi trochu netrpělivý, cesta se ti zdá dlouhá a co chvíli se díváš na hodinky. Tak, jako vždycky, když někam jedeme.
„Za chvíli bude 18:18:18! … Teď!“
Směju se tomu: zdá se mi to legrační – dávno jsme se shodli, že 22:22 je Hodina rychlovlaku.
„Přál sis něco?“
„Já už všechno mám.“

Celý příspěvek

Syrový konec

Podepsala jsem. Byl pátek a trochu pršelo. Jaro bylo ve vzduchu cítit méně než ve čtvrtek; kapky vody byly na větvičkách keřů, které lemují cestu do kampusu, navlečeny jako korálky. Stříbřitě lesklé. Na studijním oddělení mi chyběl kyslík. Nikdo neotevřel okno, a ve vzduchu bylo nepříjemně palčivě cítit zoufalství těch, kteří tam byli naposledy (anebo poprvé).

Celý příspěvek

Neporušitelnost

V práci byla od rána tma. Oba průzory ve střeše – náš jediný zdroj denního světla – zapadaly sněhem. Cítím se jako ryba v zamrzlé řece ukrytá pod krustou bílého ledu. Po dlouhé době jsem na klidné směně. Neděje se nic výjimečného. Jsem zapuštěná do bohatě polstrované židle, asi jako kosmonaut ve vesmírné lodi, a mezi studováním materiálů přemýšlím. Nemůžu myslet na nic jiného než na minulost a na budoucnost. Přemýšlím, kam se vytratilo to tady a teď.

Celý příspěvek