Žižkovská noc

Vzpomínám si, kdy jsem o ní slyšela poprvé: když jsme spolu začínali chodit. Kluk z Meruňkového kraje mi o ní nejen vyprávěl, ale taky mi půjčil Sborník (poslední dva roky bohužel již nevychází), což byl nejen příslib toho, že se uvidíme ještě minimálně jednou, ale taky toho, že za čtyři měsíce na tu Žižkovskou půjdeme spolu. Od té doby jsme nevynechali.

Celý příspěvek

Swans

Vyprávíš mi, co sis přál v pubertě.
Máš hlavu v mém klíně. Hladím tě po vlasech a držím za ruku. Tak, jako vždycky, když někam jedeme.
Jsi trochu netrpělivý, cesta se ti zdá dlouhá a co chvíli se díváš na hodinky. Tak, jako vždycky, když někam jedeme.
„Za chvíli bude 18:18:18! … Teď!“
Směju se tomu: zdá se mi to legrační – dávno jsme se shodli, že 22:22 je Hodina rychlovlaku.
„Přál sis něco?“
„Já už všechno mám.“

Celý příspěvek

Syrový konec

Podepsala jsem. Byl pátek a trochu pršelo. Jaro bylo ve vzduchu cítit méně než ve čtvrtek; kapky vody byly na větvičkách keřů, které lemují cestu do kampusu, navlečeny jako korálky. Stříbřitě lesklé. Na studijním oddělení mi chyběl kyslík. Nikdo neotevřel okno, a ve vzduchu bylo nepříjemně palčivě cítit zoufalství těch, kteří tam byli naposledy (anebo poprvé).

Celý příspěvek