Máchovo jezero & Bezděz

Vybrat si termín pro víkendový pobyt v blízkosti Máchova jezera, který jsme – netradičně – vyhráli v tombole, nebylo vůbec těžké. Kdy pojedeme? Po sezóně.


Září nám nabídlo nejen příznivé počasí, ale také poloprázdné chatové osady. Zavřené hospůdky, opuštěné pláže a orosené pivo Rohozec na lavičce u vody. Základním táborem se nám stala jedna z chatiček ukrytá v nekonečném lese plném voňavých borovic, zeměpisně co by kamenem dohodil od Starých Splavů.

Tip: Je dobré předem zjistit, jaké podmínky ubytování nabízí v souvislosti s vařením. Můj neochvějný předpodklad společné kuchyně, kde si v případě nouze uvaříme alespoň něco instantního (nebo třeba kafe), se ukázal být mylným. Kromě toho, že zázemí společné kuchyně k dispozici nebylo, nebyl v chatičce k dispozici de facto ani elektrický proud.

Po příjezdu a zabydlení se jsme se rozhodli objevit okolí a místní pivo. Vydali jsme se tedy na jih, vedeni modrou turistickou značkou a (ne)omylnou intuicí, která nás provedla různými zkratkami i „zkratkami“. Cíl za nás stanovil soumrak – vrch Šroubený (375 m).  Pod Šroubeným jsme objevili místní hospůdku, kde jsme ochutnali světlé a řezané pivo (řezané bylo lepší). Vychutnali jsme si jej na lavičce nedaleko přístavu, s břízou a hrajícími si dětmi za zády.

Posilněni jsme se vydali na samotný vrch, kde se naše intuice začaly podezřele rozcházet. Tma začala brzy houstnout, a tak jsme se v lese trochu ztratili. (Příště bych si jistě nezapomněla čelovku!) Na správnou cestu jsme se ale nakonec napojili i potmě, což jsme nezapomněli oslavit česnekovým langošem sypaným sýrem nedaleko našeho základního tábora.

 

Bezděz

Sobotu jsme si rezervovali pro výlet na Bezděz. Vstali jsme – vyčerpáni zpívajícími obyvateli vedlejší chatičky – poněkud později, než jsme měli v plánu, ale i v tom tkví krása dovolené. S mapou, svačinou a analogovými fotoaparáty v batůžku jsme vyrazili směrem na Staré splavy, kde jsme se napojili na červenou turistickou značku, a relativně ve stínu a často i blízko vody jsme došli až na nádraží v Doksech (pivaři si v místní nádražce mohou dát Březňáka).

Začátek září si pro nás připravil poměrně tropické teploty, což jsme pocítili zejména ve chvíli, kdy jsme přešli most nad železnicí a křižovali rozpálené Doksy. Stínu zde již bylo opravdu pomálu. Minuli jsme muzeum Čtyřlístku i památník Karla Hynka Máchy, a dostali se náměstí, z něhož je to již kousek na okraj Doks. U Čepelského rybníka jsme se malinko zamotali – značení tam není příliš přehledné -, a tak jsme se rozhodli pro inzermezzo: navštívili jsme místní hřbitov.

Hřitov je rozdělen do několika celků, a je svědomitě udržovaný. Geometrické uspořádání nás plynule provedlo celým hřbitovem; překvapilo nás velké množství dětských hrobů. V zadní části hřbitova jsme si ve stínu pečlivě zastřižených tůjí dali svačinu, a potom opět vyrazili na cestu.

Opět jsme se ocitli mimo civilizaci. Nejprve jsme byli obklopeni poli, a potom lesy s nízkým borůvčím. Pár borůvek na nás počkalo, a tak jsme si udělali další malou přestávku. Začali jsme – vzhledem k opravdu vysokým teplotám – pociťovat počínající nedostatek tekutin: zásoby vody se počaly rychle krátit.

Tip: V horkém dnu je dobré si vzít tolik vody, kolik jen lze – nemusí být šance ji cestou doplnit. Trasa, kterou jsme si pro tento výlet vytyčili, čítala zhruba 15 km pěšky (+ 13 km vlakem), což – zejména při tropických teplotách – vyžaduje zodpovědný přístup k doplňování tekutin.

Rozpálenou asfaltku brzy vystřídal hluboký písek, který jsem z bot vysypávala snad ještě v Praze. Prostředí opuštěného lesa s bílými písčitými cestami oku lahodí, ale realita je vyčerpávající. Nohy kloužou a zapadají, stoupání je nekonečné a strmé.

Když mezi stromy začal vykukovat Bezděz, byli jsme žízniví a upocení. Potáceli jsme se pískem vstříc vesnici, ve které jsme nutně potřebovali doplnit tekutiny. Z posledních sil jsme vystoupali na terasu restaurace Vyhlídka, která nabídla stín slunečníků, voňavé domácí dobroty i krásný výhled do krajiny. Nikdy v životě už mi orosený půllitr Kofoly nepřišel tolik k chuti!

Tip: Místní sedící opodál si moc pochvalovali kapustovou polévku.

Po důkladné regeneraci (a doplnění zásob vody) jsme se vydali vstříc poslednímu úseku cesty, a sice samotnému stoupání na Bezděz, které nebylo o nic snazší než dosavadní putování ze Starých Splavů. Lemují ji decentní kapličky, které se rozpínají mezi úpatím a vrcholem. Samotná cesta je kamenitá se značnými výškovými rozdíly, a pro mne – po zranění menisku – byla relativně náročná. Odměnou nám byl krásný výhled, kousek stínu a oranžová limonáda.

Tip: Vstup do prostor hradu je zpoplatněný; bez vstupenky není povolen ani pobyt na nádvoří.

Těšili jsme se, že až si trochu odpočineme, nakoupíme pohledy, ale než jsme stihli dopít limonádu, bylo zavřeno. Udělali jsme si pár fotografií na památku, a vydali se na zpáteční cestu. Tentokrát bylo v plánu využít služeb Českých drah. Z malebné vesničky jsme odešli po modré turistické značce, která nás dovedla až na železniční stanici Bezděz. Cesta ale není moc příjemná – z velké části vede po krajnici silnice s provozem vyšší, než bychom si byli bývali představovali. Okolí se již příliš nemění, čímž se značně prodlužuje pocitová vzdálenost – několikrát jsme si mysleli, že jsme stanici už dávno přešli.

Nádraží je jedno z těch, kde se zastavil čas. Intervaly vlaků jsou spíše větší než menší. Čekání si lze krátit marnými pokusy o ochočení divokých koček, které čas od času krmí provozovatelé zdejší nádražky. Těšili jsme se, že si čekání zkrátíme i zmzlinou, tu však nádražka nevede.

Tip: Nedaleko nádraží potkáte Šantán U Houbaře, kde zmzlinu nabízejí.

Vlak nás do Starých Splavů dovezl za necelých dvacet minut. Byl vlahý podvečer, a tak jsme – před návratem do chatičky – ještě na chvíli zakotvili na břehu Máchova jezera. Voda byla prý teplá. Pod skalními převisy jsem objevila kolonii mravkolvů, o kterých mi – shodou okolností – Kluk nedávno vyprávěl, a tak měl příležitost ukázat mi jejich jedinečný způsob stravování v přírodě. Myslela jsem u toho na Star Wars…

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s