Žižkovská noc

Vzpomínám si, kdy jsem o ní slyšela poprvé: když jsme spolu začínali chodit. Kluk z Meruňkového kraje mi o ní nejen vyprávěl, ale taky mi půjčil Sborník (poslední dva roky bohužel již nevychází), což byl nejen příslib toho, že se uvidíme ještě minimálně jednou, ale taky toho, že za čtyři měsíce na tu Žižkovskou půjdeme spolu. Od té doby jsme nevynechali.

Festival již tradičně probíhá ve třech dnech a třech nocích. V kalendáři mu patřívá konec března; většinou neprší, ale noci jsou ještě chladné každoročně. Prvním dnem bývá čtvrtek, který má pro sebe rezervováno divadlo a literatura. Pátek a sobota již patří všem možným (někdy i nemožným) druhům umění, a odehrává se na několika desítkách scén žižkovských i přilehlých. Já osobně mám na festivalu nejraději diverzitu (je multižánrový, potkáváme na něm rozličné návštěvníky a zavítáme do míst, která máme rádi nebo která si teprve oblíbíme) a kebab.

***

Přestože se každý rok snažíme poznat něco nového, pravidelně, s láskou a určitou nostalgií se vracíme na ta svá „místa činu“. A kam tedy na Žižkově – nezávisle na příležitosti – vyrazit?

Kontra (dříve Saturnin)
Orebitská 726/5, Praha 3
Pamatujeme si ho s modrými dlaždičkami, dnes jej však provází téma cyklistiky, a hlavní dekorací celého prostoru jsou rozličná kola. Klub je velmi komorní, a při Žižkovské noci tam bývá poněkud těsněji než bychom si představovali.

Orion
Řehořova 30, Praha 3
Poznávacím znamením Orionu – a já každý rok, když vcházíme, říkám, že jsem tady nikdy nebyla -, je zlatavá tapeta lemujcí schodiště do sklepního klubu (to se teprve rozpomenu). Neomítnuté cihly, masivní dřevěný bar a mokré bankovky, když vám barman vrací, to je ono.

Tunel
Koněvova 59, Praha 3
Pro nás svým způsobem kultovní záležitost – bar, nedaleko kterého jsme jednou zabloudili (Vysoký se tam při jiné příležitosti ztratil taky, a vyprávěl mi to jako humornou historku). Prostory nejsou velké, ale o to osobitější je obsluha i účinkující (v tomto směru vzpomínám zejména na formaci Ubožák).

Venuše ve Švehlovce
Slavíkova 22, Praha 3
Venuše je jediné místo, kde si nedáváme pivo nebo limo, ale červené víno. Ze všech osobitých žižkovských míst je tohle možná nejosobitější – je přeci jen art deco, a přesto tak trochu syrové. Atmosféru, genius loci, dotváří patina i léta prázdnoty.

Žižkostel (Panoptikon Barikáda)
nám. Barikád 1520/1, Praha 3
Palety, kostelní lavice a záchody na petlici. Vždycky je tam trochu zima, ale ve sklepě u baru vám rádi uvaří grog. Vždycky je tak trochu překvapení, kde dané vystoupení bude – zda nahoře nebo dole. Vrchní prostor je zajímavý kruhovou vyvýšeninou z palet, která někdy slouží jako hlediště, a jindy – když diváci sedí na otočných židlích uvnitř kruhu – jako jeviště.

Letos jsme objevili místo pro nás zcela neznámé, a sice Punctum (Krásova 27, Praha 3), kam se rádi vrátíme. Pivo Kácov a Rohozec – to si pamatuju naposledy z Mácháče. Před vnitřními prostory s krásnou dřevěnou podlahou a minimalistickým barem se nachází příjemná venkovní terasa, ve tmě osvětlená mnoha malými světýlky.

***

Důvodem, proč máme právě tato místa v oblibě je samozřejmě i zvýšený výskyt interpretů, které máme rádi. Někteří se na Žižkovské noci objevují nárazově, ale právě těmto chodíme zatleskat rok co rok.

Depresivní děti
Depresivní děti – kromě toho, že touží po penězích – bývají nazývány uměleckým gangem. Jedná se o skupinu provádějící/předvádějící alternativní divadlo, které vypráví příběhy inspirované skutečností, a které se neobejde bez participace více či méně stydlivého publika. Nejradši máme představení o domě v Krásově ulici a jeho obyvatelích!

Houpací koně a/nebo Jirka Imlauf
Poetika z bistra, to není jen album, ale taky esence Houpacích koní. Jirka Imlauf – v létě ho vídáme v džínách a naboso, s bločkem, tužkou a bílým střikem, má hraběcí uvažování (tím odkazuji na Václava Hraběte, aby mne snad někdo špatně nepochopil). Jirka píše, kreslí, zpívá i hraje. O vlacích, o holkách, o Desire city, …, o životě, nonstopech a nádražkách. No jo, Ústí hlavně.

Mucha
Říká se o ní, že je femi-punk. Já říkám, že si jako správná zrzka nebere servítky. Je vtipná, pohotová, cynická. Neumí vyměnit strunu na kytaře, umí rýmovat a pro ostré slovo nejde daleko.

Tengri
Na pódiu toho moc nemluví, a zvukové zkoušky mívají dlouhé. O to impresivnější je však výsledek. Ponuré melodie, sotva znatelná hranice mezi jednotlivými skladbami, a housle. Pět různých osobností, vnitřní pnutí. Tengri.

***

A čím se s Žižkovskou nocí loučíme? Kebabem! Soudě dle délky letošní fronty už se to, že je nejlepší v Praze, beztak rozkřiklo, takže to s klidným svědomím mohu prozradit i zde: nejlepší kebab v Praze je přímo na zastávce tramvaje Lipanská.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s